Ve čtvrtek 18. listopadu 2021 proběhne mezinárodní den STOP dekubitům. Cílem je zvýšit informovanost široké veřejnosti o problematice dekubitů, prevencí dekubitů, péči o kůži, výživy, léčby dekubitů včetně výběru vhodných krycích materiálů.
Definice proleženiny
Proleženina (dekubitus) je lokalizovaný úraz kůže a nebo podkožní tkáně, většinou v oblasti nad kosterním výběžkem, zapříčiněný buďto pouze tlakem, nebo tlakem v kombinaci s působením střižné síly. Uvádí se celá řada faktorů, které by se mohly podílet na vzniku proleženin, nicméně vážnost takového přičinění nebyla do nynějška prozkoumána.
Prevence
1. Zhodnocení kůže/péče o kůži - Prohlídka kůže musí zahrnovat zhodnocení vlhkosti kůže a výskyt popraskání, edému, zvýšené teploty, zatvrdlé či změklé kůže, ekzému či vyrážky.
2. Odlehčení tlaku/rozložení tlaku - Prvním preventivním opatřením by mělo být zhodnocení matrace či sedáku, které osoba se zvýšeným rizikem rozvoje proleženin používá. Všechny osoby se zvýšeným rizikem by měly mít předepsanou podložku, která rozkládá tlak, či tlaku odlehčuje.
3. Aktivita - Přirozenou obranou těla proti rozvoji proleženin a jiných komplikací zapříčiněných upoutáním na lůžko je pohyb. Lidé se sníženou citlivostí, paralyzovaní, trpící křečemi či lidé v bezvědomí nereagují na varovné signály vlastního těla kvůli snížené nebo poškozené reaktivitě či neschopnosti cítit bolest či nepohodlí. Proto je nutné těmto pacientům pravidelně pomáhat měnit polohu těla.
4. Výživa - Pacienti, kteří mají nadváhu nebo jsou podvyživení, dehydratovaní nebo mají snížený příjem potravy, mají větší riziko rozvoje proleženin. Aby byl zaručen dostatečný přísun energie, je třeba jim podávat snídani, oběd, večeři a tři svačiny. Typ potravy by měl být přizpůsoben individuálním potřebám, například pomocí úpravy konzistence potravy, nebo podávání potravy s velkým obsahem proteinů a výživové hodnoty.
Léčba proleženin
Proleženiny se hojí velmi pomalu, běžně i celý rok. Osoby léčící proleženiny by měly být velmi dobře seznámeny s postupy při jejich ošetřování, s jejich hodnocením, zaznamenáváním, tvorbou plánu léčby a správnou volbou bandáže. Čím méně lidí se podílí na léčbě jednoho pacienta, tím lépe.